sobota 5. července 2014

Review: Zlodějka knih


Název: Zlodějka knih
Počet stran: 526
Autor: Markus Zusak
Vydavatel: Argo
Orig. název: The Book Thief
Filmové zpracování: ČSFD

Světový bestseller pro mladé i dospělé čtenáře. Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující.

Filmový trailer:  


Německo bylo za druhé světové války velice nebezpečným místem. Hitler byl u moci, Židé začali být nežádoucí a celý svět se připravoval na nadcházející dny. Nikdo si ale v této době neuvědomoval, že na počátku všeho bylo slovo. Slovo, kterého se ujal člověk, který chtěl ubližovat. Co kdyby ale slova ovládl taktéž někdo jiný a rozhodl by se zachraňovat? Co potom?

Nad celým světem se začíná smrákat a další dny jsou předzvěstí války. Zatímco se všichni v Německu na nadcházející umírání těší, má Liesel Memingerová naprosto jiné problémy. Její matka se ji dobrovolně vzdala a poslala ji do cizí rodiny. Během cesty umře její bratr, což je pouze jedna z mnohých ran, které si pro ni život připravil. V okamžiku, kdy začíná pociťovat skutečnost, že rodina Hubermannových není tak špatná, jak se na začátku zdálo, začíná taktéž odhalovat, co všechno malé německé městečko Molching nabízí. První dny jsou pro ní krušné, neboť ještě stále truchlí po ztrátě své matky a bratra, ale pomalu si začíná uvědomovat, že je mnoho dětí z městečka přívětivých – její kamarád Rudy Steiner se přeci jen nakonec stane jejím jediným přítelem na život a na smrt. Kvůli tomu, že Liesel neumí číst, ji Hans Hubermann naučí abecedu a podporuje ji v čtení a následně i nevědomky v krádeži knih. Vše se zdá jako naprosto normální život, Liesel provádí lumpárnu za lumpárnou, ale život všech Hubermannových se změní v okamžiku, kdy se jim doma objeví Žid Max Vandenburg a žádá rodinu o přístřeší. Ze začátku se Liesel zdráhá, ale nakonec si sama uvědomuje, že ji s tímto mužem spojuje láska ke knihám, které jsou zakázané. Zatímco začíná druhá světová válka, se Liesel učí číst, psát a krást knihy. Jenže ne všechno trvá věčně. Co by se stalo, kdyby Maxe u Hubermannových našli? Ukrývat Žida je ten nejhorší čin a kdyby se cokoli pokazilo, pro celou rodinu by si přišla smrt. A věřte, že smrt si stejně jednou přijde pro všechny. Dokonce i do malého německého městečka plného nevinných lidí. Pro koho, to ale sama neví…

Představte si, že dostanete facku a vzápětí se usmějete. A pak si představte, že to děláte dvacet čtyři hodin denně. Tak tohle obnáší schovávat Žida.

Každý z nás by neměl zapomenout, co vše se za druhé světové války událo. Jednalo se o dobu temnoty, kterou nemá na svědomí pouze Hitler, ale taktéž stav tehdejšího světa. Koncentrační tábory, vyvražďování Židů a úpadek společnosti. A právě takovéto prostředí Markus Zusak pro jedinečnou knihu Zlodějku knih zvolil. Prostředí, ve kterém se vše rozkládá, ale přesto má možnost nabídnout něco neobvyklého a kouzelného. I když se toto celé téma týká Liesel pouze z určité části, na pozadí příběhu lze nádherně sledovat historický průběh druhé světové války a její důležité okamžiky. Autor se nebojí popisovat toto období tak, jaké skutečně bylo, temné a krvavé, ale přesto v ní našel kousek dobra a chvíle, pro které stojí žít. Protože se rodina Hanse Hubermanna rozhodla ukrýt Žida, což rozhodně udělalo mnoho Němců, lze v ději sledovat jejich psychiku a smýšlení, co by se stalo, kdyby u nich tohoto člověka našli. Přišli by vojáci a oni by měli schůzku se Smrtí. Jenže to je právě jeden z mnoha odkazů, které ve vás Zlodějka knih zanechá. Oni byli schopni ukrývat Žida jenom kvůli tomu, že jej chtěli zachránit, protože je člověk, stejně jako oni. Zůstává otázkou: Byli by v dnešní době schopni udělat něco podobného i ostatní?  

I když hlavní hrdinka ještě ani nedovršila dospělosti, to, co dokázala, by mohlo zahanbit nejednoho dospělého. Na začátku se s Liesel setkáváme jako nevinnou holčičkou, která je vržena do krutého světa. Během svého života si ale osvojí několik pocitů – lásku, nenávist a schopnost odpouštět. Liesel si zaslouží velký obdiv, protože toho prožila více než dost a dokonce se ani nebála v této době si osvojit umění číst a krást knihy, aby mohla utéct z tohoto světa do jiného a uvědomit si, že slova mají větší moc, než se zdá. Abych se přiznal, tak jsem si právě tuto dívenku oblíbil hned na začátku, protože právě díky ní je tento příběh odehrávající se v ponurém prostředí vtipný a dokáže vás rozesmát. Je odvážná, tvrdohlavá, neoblomná a až moc reálná na to, abyste si ji neoblíbili. A věřte, že jakmile si ji oblíbíte, není už cesty zpět. Protože vám právě tato hrdinka po přečtení ukradne všechna slova. Dokonce i ta, která ještě neznáte.

Příběh jedné mladé dívky, která byla schopna drát se životem, vyniká mnohým a je těžké vyjmenovat, čím vším. To, co je ale na první pohled zřejmé, je samotné zpracování. Již po otevření knihy se průvodcem a vypravěčem stává samotná Smrt, která vás na začátku seznámí s příběhem a následně zasvětí do celé tehdejší doby. Nelze to možná na první pohled spatřit, ale v průběhu čtení si mnozí uvědomí, že lepší vypravěčku, než je Smrt, se nám nemohlo dostat. I když již na začátku Smrt prozradí, kdo zemře a následně bude čtenáře o smrti dalších postav informovat průběžně, poznáte, že nakonec Smrt není taková, jaká se nám všem může zdát. Někdy se může zdát bezcitná, ale i ona má svědomí, city a ne vždy je odhodlána brát duše. Má lidské srdce a místo strachu by si měla zasloužit obdiv. Protože vidět tolik smutku, zloby, nenávisti a odhodlání, je i na ni někdy moc. Zvlášť v nacistickém Německu.

Liesel spočítala, že proběhla ještě čtyři další čtecí setkání s Frau Holtzapfelovou, než Molchingem provedli Židy Pochodovali do Dachau, koncentrovat se.. To bylo dohromady dva týdny, napsala později ve sklepě. Dva týdny, které změnily svět, čtrnáct dní, které ho zničily.


Jak je již zmíněno výše, kniha je i přes svůj námět poměrně vtipná, ovšem jako každá správná kniha, i zde se musí objevit něco jako smutek a pláč. Díky stylu, kterým je Zlodějka knih napsána, se vše dostaví v několika větách, které pronese Smrt ještě před tím, než se vše vůbec stane. Pro tuto dosti náročnou knihu si Markus Zusak zvolil odlehčený a příjemný styl, který ovšem nemusí oslovit každého čtenáře. Protože autor vynechává většinu popisů a vyprávěčka příběhu nám prozradí, co se bude dít dále, je jasné, že ne všichni si na tento jednoduchý styl zvyknou. Většinou mám v oblibě obsáhlejší popisy, ale lze říci, že v případě Zlodějky knih se mi tento fakt nevadil – spíše naopak. Někteří potřebují pro výstavbu postav a prostředí sáhodlouhé odstavce, ale Markusovi Zusakovi stačí pár vět a zvládne to, co jen málokdo. Každá z postav vystupující v příběhu má jiné zvyky, jiný styl chování a taktéž charakter. Vše působí až moc živě a dá se říci, že všechny postavy vidíte před sebou a prožíváte příběh s nimi. V těch šťastný, ale i v těch smutných chvílích.  

Zlodějka knih se na první pohled může zdát jako jednotvárná kniha, která takřka ničím nevyniká. Po otevření a začtení si uvědomíte, že kniha takto pouze působí a ve skutečnosti obsahuje složitý příběh plný živých postav, promyšlené zápletky a skrytých poselství. Kniha zachycuje krutost, která v té době vládla a nutí čtenáře k tomu, aby se zamyslel nad tím, co vše se vlastně během druhé světové války událo. I přes všechnu tu smrt a bolest mohlo vzniknout přátelství, které by nikdo neočekával. Přátelství Němky a Žida, kteří jsou ruka v ruce. 


11 komentářů:

  1. Je fakt, že já jsem Zlodějku knih jen viděla a nečetla. Pravdou je, že se mi do knihy už tolik nechce, když vím, jak to skončí. Každopádně jí každý stále chválí, tak bych si na ní někdy také mohla udělat čas. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si knihu přečetl především kvůli tomu, že na Zlodějku jsme se dívali ve škole a - naštěstí!! - jsme se nedodívali do konce, takže jsem nevěděl, jak to skončí. Ale kniha byla určitě lepší jako film a stejně tak i jiná... :) Doufám, že se ke knize jednou dostaneš! ;)

      Vymazat
  2. Já nejdřív viděla film, ale ten se mi líbil tak, že jsem si říkala, že knihu taky zkusím. A kniha byla ještě lepší! A miluju ji! :-) *další nadšené výkřiky* :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, vidím, že jsi na tom stejně, jako jsem na tom byl já! :D Ono je poměrně časté, že kniha je lepší, ale tady u toho se to prostě musí zmínit! :D :)

      Vymazat
  3. Pěkný článek! Také mám knihu moc ráda, ale k filmu jsem se jako jedna z mála až dosud nedostala. Snad to brzy napravím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) A jsem rád, že jsem našel dalšího člověka, co má Zlodějku knih rád! :) Já si říkám, že bych se mohl dodívat na konec, tak snad někdy... :)

      Vymazat
  4. Tuhle knížku si chci už nějakou dobu přečíst! Ale jaksi tu jsou knihy, které si chci přečíst ještě déle a ty mají přednost. Ale tak třeba se k ní v září či už na konci prázdnin dostanu, uvidím. Mě ty knihy z války nějak díky knihám Remarqua začaly nějak bavit takže to, že má zlodějka knih tento podtext je jenom pozitivum! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobře vím, jaké to je, když na tebe čekají důležitější knihy, ale jakmile budeš mít možnost, tam prostře budeš muset po Zlodějce knih sáhnout! :) Já moc knih, co se týče témata války, nečetl, takže to pro mě bylo vítaná změna, protože mezi fantasy je si třeba někdy dát oddech :D :) A souhlasím! ;)

      Vymazat
  5. Já knihu chválím všude kde můžu. Ten příběh je prostě úžasný. A film je něco neuvěřitelného. Okamžitě se stala jednou z mých nejoblíbenějších ! :)

    OdpovědětVymazat