čtvrtek 11. července 2013

RC Review: Prokleté město


Název: Prokleté město
Počet stran: 216
Autor: Lisa McMann
Vydavatel: Fragment
Orig. název: Cryer's Cross

Městečko Cryer's Cross je nenápadné místo, kde se nic zvláštního neděje... Až do chvíle, kdy beze stopy zmizí jedna ze studentek místní školy. Kendall Fletcherová ji ani moc neznala. Po dalším zmizení ale začne slyšet hlasy zmizelých studentů. Jde z toho strach. V Cryer's Cross je ukryto dávné tajemství a nad všemi obyvateli se vznáší děsivé prokletí. Podaří se Kendall odhalit pravdu a nezešílet při tom?




Ne všichni duchové mohou být hodní. Někteří se snaží pomáhat, ale jiní chtějí pomstu, zabíjet, a dokonce i po smrti žízní po krvi. Některé z těchto duší zasáhnou okamžitě, jiné vyčkávají. Čekají a pomalu lákají, neboť mají roky na to, aby někoho získaly. Omámí, začnou našeptávat a vábit. A právě tyto duše jsou nejhorší. Většinou bývají i nejkrutější…

Celý příběh začíná zmizením Tiffany Quinnové, studentky z městečka Cryer’s Cross. Lidé po ní pátrají, ale nikde není k nalezení. Prostě zmizela bez jakékoli stopy. Kendall na ní musí neustále myslet. Přemýšlí nad všemožnými scénáři, co se ji mohlo stát. Byla unesena? Zavražděna, znásilněna? Nebo prostě jenom utekla z domova? Kdo ví… A právě v okamžiku, kdy zmizela, se v městečku a ve třídě objeví dva noví sourozenci. Díky její nemoci – obsedantně kompulzivní poruše – je podezřívá, ale postupem času si uvědomuje, že nejsou tak špatní, jak si myslela. S Marlen se okamžitě skamarádí, ale Jácian, ten se ji od prvního pohledu nelíbí. Ona ho ovšem přehlíží a díky své nemoci je nucena každý den ve třídě vše třídit, uspořádávat a skládat tak, jak to má podle jejího vlastního řádu být. Vše pokračuje klidně, dokud nezmizí i její kamarád Nik. Stejně jako Tiffany beze stopy. Kendall nese tuto ztrátu těžce, ale začíná si uvědomovat, že obě zmizení měla nějakou spojitost. A právě v okamžiku, kdy Nik zmizí, se na jeho lavici začnou objevovat podivné nápisy a prosby o pomoc…

Kendall si bez Nika připadá obnažená, neúplná. Hráli spolu už tolikrát, dokázali se dorozumět bez slov. Už tolik let. Když o něco takového přijdete, jen tak se to nespaví.

O Lise McMann jste již určitě slyšeli. Její trilogie Lovkyně snů se dostala do podvědomí snad každého čtenáře. Od dívky, která je dokonalá a propadá se do snů ostatních, se přesunula zase o krámek dále. Tentokrát vsadila na prostou hrdinku, stejně jako v minulé sérii. Kdo říká, nebo kde je psáno, že musí být hlavní postavy vždy dokonalé? Lisa McMann se tímto pravidlem rozhodně neřídí. Kendall trpí svou nemocí, a přesto se z ní stává skvělá postava, která nemá vše, na co pomyslí, ani toho nejlepšího kluka na celé škole. Prokleté město prostě není knížka plná klišé, na které jsme už tak zvyklí.

Stejně jako v předešlých knihách, i zde používá autorka ten svůj osobitý styl. McMann odhazuje zbytečné popisy a osekává je na základní prvky, aby zbytečně děj nebrzdila a nezpomalovala. Tímhle autorka svým vlastním způsobem vyniká. Odkládá vše nepotřebné a dává přednost dialogům a hlavně tomu, aby závratnou rychlosti posunula příběh dopředu. Ale musíme si přiznat, že příběh ze začátku plynul poklidně a ve většině se nestalo nic, co by vás zvedlo ze židle. Kdyby autorka použila ty popisy, které osekala, nudilo by to. A to strašně. Takhle to bylo aspoň jiné, odreagování od jiných knížek, kde se to bezpředmětnými popisy a dialogy jenom hemží.

Už ten samotný název knihy může působit zajímavé, stejně jako samotná anotace. Ze začátku jsem si myslel, že se bude jednat o nějakou kriminálku, nebo něco podobného. Přeci jen, zmizení lidí, co jiného by napadlo, než nějaká prošpikovaná detektivka s nádechem tajemství? Ovšem, jakmile jsem se začetl více, uvědomil jsem si, že od Lovkyně snů se tahle kniha liší hodně. Zrovna od autorky bych nečekal, že se přesune k psaní knížek s hororovými prvky. Jasně, na Stephena Kinga nemá a jde vidět, že se to ještě jaksi učí, ale už teď má poměrně dobré zkušenosti. Nikdo neříká, že se při čtení budete bát, ale když se nad určitými věcmi zamyslíte, uvědomíte si, že je to poměrně… strašidelné?

„To se snažíš dostat pokutu za překročení rychlosti?“ Jácian pokrčí rameny.
„Šerif se u nás doma cpe pečeným masem a margaritama a mně se pálí poblanos.“
„Ty i vaříš?“
„Ne, griluji. Vařit neumím.“

Opět podotýkám, že nemůžete od knihy očekávat něco extra. Ti, co četli Lovkyní snů, ví, že autorka na vše jde pomalu, dává tomu čas a nikam nespěchá. První stránky se mohou zdát rozporuplné, ale díky krátkým kapitolám příběh utíká dopředu. Z větší části se zaobírá pocity hlavní hrdinky, vztahy mezi ní a Jácianem, kterého nemůže vystát, a podobně. Jakmile se na scénu dostanou strašidelné scénky, doporučuji navodit tu správnou atmosféru. Stejně jako vždy, když se kniha čte za dne, není to takové, jako když si sednete, rozsvítíte lampičku a čtete v noci, která má na čtení vždy efektivní účinek.

Prokleté město je opravdu povedená kniha, při které nemusíte přemýšlet, když čtete. Jedná se spíše vážně o poklidné čtení, ale i to někdy dokáže zaujmout, jako to je v tomto případě. Místy se občas příběh zadrhnul na bodu mrazu a stál, dokud se něco nestalo. Prokleté město je vážně ten styl knížky, který dokáže vyvolat různé názory. Někomu se líbí, někomu ne, ale většina se shodne na tom, že se jedná o opravdu kvalitní knihu, která dosáhne minimálního hodnocení jako průměrná kniha. Začínám si uvědomovat, že se stává Lisa McMann mou oblíbenou autorkou…

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách zde!

Žádné komentáře:

Okomentovat