Review: Povolání: Zaklínačka

října 14, 2012


Název: Povolání: Zaklínačka
Počet stran: 224
Autor: Olga Gromyko
Vydavatel: Zoner Press
Série: Volha Redna #1
Orig. název: Zawód: Wiedźma, Część 1

Fantasy dobrodružství o mladé zaklínačce, která se umí ohánět lépe slovy než mečem a dar použití magie dostala snad od všech sudiček. 
Volha Redná, osmnáctiletá studentka praktické magie, dostane za úkol vydat se do upírského panství a zjistit, co je pravdy na hlášení o tamním výskytu krvelačného netvora. Podivné je, že takovým úkonem byla pověřena právě ona, ne nějaký jiný, zdatný zaklínač. Navíc prostředí plné upírů není právě ideálním místem pro mladou dívku…Hlavní hrdinka má ovšem dvě silné zbraně: talent pro magii a ostře nabroušený jazyk. Nezalekne se skoro ničeho – ani partičky nabroušených upírů, ani podivné příšery, která ji chce sežrat, ani protivného profesora. Snad jen ta zápočtová práce, co musí napsat, jí dělá vrásku na čele.
Humorná fantasy o drzé mladé zaklínačce je napsána svižným jazykem, čtenáře snadno zaujme a pobaví. Sympatická hlavní hrdinka je nosným pilířem celého příběhu, vyšperkovaného vtipnými dialogy a dobrodružnou zápletkou. Nejedná se o následovnici ani Harryho, ani Geralta… je tu prostě Volha.



Zaklínačka Volha se umí ohánět lépe slovy, než mečem. Ovládá magii a studuje na vysoké škole. Kupodivu ji učivo jde, jenže pozornost pokulhává…
Přesto, že má ráda Volha vtípky a používání magie, dobře studuje na vysoké škole. Právě proto ji pošlou do země upírů: Dogevy. Náhodou se ji i zmíní, že se dva čarodějové nevrátili. I když je Volha neustále v pubertě a některé věci ji prostě docházejí pomalu, dobře ví, proč ji do Dogevy poslali. Chtěli se ji zbavit. A to ty učitele měla tak ráda…  Právě proto si řekla, že učitele nesmí zklamat a nedopřeje jim, aby se ji tak lehce zbavili!

„Ne, neexistuje žádná naděje. Napraví mě teprve hrob.“ Volha str. 11 

Dogeva měla být místem, kde nikdo nepřežije. Volha si to myslela taky, dokud do země upíru opravdu nedocestovala. Sama totiž přišla na to, že Dogeva je velice pěkné město až na ty upíry, o kterých ví lidé pouze báchorky.
Dokonce i v takovémto doslova vtipném díle nalezneme lásku. A to rovnou lásku mezi upírem a Volhou… Kdo by to kdy řekl, že? Ještě horší to je, když se Volha koupe právě s tímto upírem a myslí si, že je to pouze nějaký šmírák.
Jak jsem již říkal, díky toho, že je Volha prostě taková, jaká je, ji někteří lidé nemají v lásce. Ignoruji ji a nevšímají si ji. To v Dogevě ale neplatí. Zde nikdo před sebou neskrývá tajemství a věří si. Teda, skoro všichni. V Dogevě vládne panovník a jako pomoc má u sebe Radu. Radu, která by se panovníka nejraději zbavila, jelikož je velice mladý na to, aby mohl vládnout.
Volhu si již po otevření oblíbíte. Její hlášky jsou nezapomenutelné a vždy se při nich zasmějete. I když vyvádí tyhle vtípky, když chce dokáže být chytrá a přátelská. Snaží se slušně chovat, ale někdy to prostě nevyjde přesně, jak doufá.

Růžičková kapusta v chrupavém těstíčku. Před třemi dny jsem se otrávila kapustou v mizerné zájezdní hospodě a teď se mi dělalo špatné při pouhém pomyšlení na ní. A tady – v ústech… V souladu s principy dobré výchovy jsem zvedla k ústům ubrousek, nenápadně do něj vyplivla skvělé jídlo, zmačkala ho a hodila do speciální nádoby pod stolem.“ str. 54

Jenže problém, kvůli kterému Volhu do Dogevy vyslali opravdu existuje. Stejně jako všichni si ze začátku mysleli, že vyslané mágy zabili upíři. To se ale hned změní, když se dozví, že jakási příšera zabila další upíry. A pokusila se zaútočit i na Volhu. Při vyšetřování toho, proč vlastně příšera zabíjí a vůbec se objevuje, se také snaží dokončit svou diplomovou práci do školy. Sama také přichází že knihy, které od učitelů proti upírům dostala, vůbec nepůsobí a že se jedná o velice nepochopenou rasu.
Už kvůli příběhu, se kterým se v této knize setkáme, jsem si říkal, že by se mi kniha mohla líbit. Díky krátkým a výstižným větám kniha utíkala rychle. Trochu mi vadilo to, že některé věty nebyly popsány, nebo doplněny pro lepší obrázek situace. Souboj s příšerou, se kterou Volha bojovala, se odehrál tak rychle, až jsem se nad tím pozastavoval. Musím ale uznat, že hlavní hrdinka byla pěkně promyšlená. Její hlášky se mi líbily a nesčetněkrát rozesmály. Je taky pravda, že už dlouho jsem se nesetkal s dílem, u kterého bych se tak zasmál, jako právě u Zaklínačky. Přesto mi v knize trochu scházela nějaká ta akce. U Zaklínačky se opravdu jedna o klidnou četbu a nemusíte se bát, že se v příběhu zamotáte.
Nemohu říci, že se mi kniha nelíbila. Vtip do příběhu opravdu sedl a pobyt v Dogevě byl konečně odreagování od fantasy měst, kde pravidla neplatí. Doufám, že se u druhého dílu dočkáme trochu více akce a vtipu nám autorka neubere! 


Knihu si můžete pořídit: Zoner Press | Arara

You Might Also Like

1 komentářů

  1. táto kniha má skvelú obálku a námet, veľmi rada by som si to prečítala 8)

    OdpovědětVymazat

Statistika

TOPlist