Knižní klub

RC Review: Jak zabít svého šéfa: Příručka stážisty

srpna 31, 2015

Název: Jak zabít svého šéfa: Příručka stážisty
Počet stran: 336
Autor: Shane Kuhn
Vydavatel: Knižní klub
Série: John Lago #1
Orig. název: The Intern's Handbook
„Stážisté jsou neviditelní. Můžete svoje jméno opakovat vedení stokrát dokola, a stejně si ho nikdy nezapamatují, protože k někomu, kdo je ztracený případ a pracuje zadarmo, nemají žádný respekt. Ironií je, že na vás budou s naprostým klidem vršit důležité úkoly. Čím víc takových úkolů na sebe dobrovolně naberete, tím víc z toho vytěžíte; získají vám PŘÍSTUP A DŮVĚRU. Nakonec vám váš terč bude ochotný svěřit i svůj život.
A právě tehdy ho o něj připravíte.“ 
Knižní trailer: 

Knižní klub

Review: Marťan

srpna 08, 2015

Název: Marťan
Počet stran: 344
Autor: Andy Weir
Vydavatel: Knižní klub
Orig. název: The Martian
Je nejslavnějším mužem na Zemi. Má to však háček: není na Zemi…
Před šesti dny se Mark Watney jako jeden z prvních lidí prošel po Marsu. Teď je přesvědčený, že bude prvním člověkem, který tam zemře. Málem zahynul v prašné bouři a zbytek jeho posádky odletěl v domnění, že je mrtvý. Mark nemá jak odeslat zprávu, že přežil. A i kdyby se s lidmi na Zemi spojit dokázal, zásoby mu dojdou mnohem dřív, než by stačila dorazit pomoc. Mark se však nevzdává. Vyzbrojen pouze svým důvtipem, technickými dovednostmi a nevyčerpatelným smyslem pro humor, který se pro něj stane nejcennějším zdrojem síly, se pouští do tvrdošíjného boje o přežití. Jak zdolává jednu zdánlivě nepřekonatelnou překážku za druhou, začíná věřit, že by na cizí planetě přece jen mohl obstát. Jenže Mars mu ještě přichystá nejedno překvapení…

Filmový trailer: 

Tag

Čtení návyky | TAG

srpna 05, 2015

Zdroj
Je to už sakra dlouhá doba, kdy jsem naposledy vyplnil nějaký ten TAG – abych se přiznal, tak mi sepsání takovéhoto typu článku už i chybělo. Nejen, že mi to pomůže trochu oživit tu monotónnost, ke které poslední dobou nevědomky spadám, ale stejně tak se u toho zabavím jak já, tak je docela možné, že i Vy... Na tento TAG jsem narazil na Knižním doupěti, kterému vládne Syki, a já v tu chvíli věděl, že něco takového chci sepsat. A hle, zde je výsledek! 

1. Máš doma určité místo na čtení? 
Postel. Jedině postel – případně i zahrada, pokud je tam pěkně. I když dobře vím, že by se postel neměla používat jako oblíbené místo a číst si tam, učit se a podobně, ale já si prostě nemůžu pomoct. Podle mě totiž není nic lepšího, než se u knížky pořádně natáhnout, spočinout si a jenom nechat oči klouzat po písmenkách!

2. Záložka, nebo kousek papírku, který se válí poblíž?
Doma mám docela dost záložek ve speciální obálce, kde ukládám všechny, které se ke mně dostanou, takže když se mi ji podaří z kupy věcí vyhrabat, použiji některou z nich. Pokud se mi ale nechce tím bordelem prohrabávat, sáhnu po té, se kterou jsem akorát dočetl knížku. Papírky moc nepoužívám, jedině do učebnic, protože... proč ne?

3. Můžeš prostě jen tak přestat číst nebo nejprve dočteš kapitolu?
Na takovéhle věci jsem docela pedant a razím pravidlo: Bez dokončení kapitoly se od knížky nehnu. Je tedy jedno, ať už má ta kapitola pět, nebo třicet stránek; jestli přečtu jednu, nebo dvě. Ale musí to být kapitoly. Skončit uprostřed kapitoly mi totiž přijde jako kdyby někdo prostě odešel od napůl dojedeného jídla a vrátil se k němu až za několik hodin. Něco takového se prostě nedělá.

4. Jíš nebo piješ během čtení?
U knížek nejím, protože se znám, že při mém štěstí bych je akorát poškodil. S pitím je to už trochu jiné, protože mám po ruce vždy aspoň hrnek s čajem, ze kterého během čtení upíjím. Při psaní je to ale samozřejmostí, protože psát povídku, příběh, či recenzi bez něčeho, čeho bych se napil po ruce? To si nedokážu ani představit.

5. Posloucháš u čtení hudbu nebo televizi?
Mám společný pokoj s bráchou, který nečte a neustále si poušti písničky, nebo hraje hry, tudíž je jasné, že v mém okolí vždycky existuje něco, co mě ruší. Kdybych měl tu možnost a mohl se rozhodnout pouze a jen podle sebe, pravděpodobně bych si žádnou hudbu při čtení nepouštěl – o televizi ani nemluvě. Pokud totiž někdo pustí televizi, mám vždy nutkání poslouchat všechno v okolí a tím pádem se už na knížku nesoustředím.

6. Čteš vždy pouze jednu knihu nebo několik naráz?
Pouze jednu. Několikrát jsem už zkoušel rozečíst několik knížek najednou, jenže potom mi dělalo problém se rozhodnout, po které sáhnu rychleji, protože jsem se chtěl věnovat každé. Tak jsem se rozhodl, že vždy budu mít po ruce jenom jednu, i když to můj čtecí postup snižuje.

7. Preferuješ čtení doma nebo čteš kdekoliv?
Čtu především doma, ale poslední měsíce jsem začal experimentovat i se čtením v autobuse cestou do školy. Proti čtení ve vlaku taky nic nemám, ale čtení v autě mi zásadně nevyhovuje. Nevím proč, ale vždy, když čtu v autě při cestě na Slovensko, či kdekoli jinam, mám pocit, jako kdybych po přečtení věty hned zapomínal, co jsem vlastně přečetl. Co se týče školy, tak tam je čtení úplně marné. O přestávkách raději strávím čas se spolužáky, než písmenky. Ty mi dělají přítomnost, když jsem sám.

8. Čteš nahlas nebo pouze ve své mysli?
Když jsem byl malý, tak jsem četl nahlas. Teď čtu už jenom v mysli. Doteď si akorát ale pamatuji jednu výjimku s jedním z dílů Percy Jacksona, kdy jsem knihu četl nahlas, nebo aspoň polohlasem, protože jsem potřeboval vyzkoušet, jak by slova zněla vyřčena nahlas a ne jen v mysli. Celý tenhle pokus bych shrnul jako zajímavou zkušenost – slova nahlas znějí vážně jinak, ale z toho čtení taky po chvíli pěkně vyschne v ústech!

9. Čteš některé pasáže dopředu nebo dokonce přeskakuješ kapitoly?
Pokud mě kniha baví, tak nikdy nepřeskakuji. Doteď bojuji s nutkáním si přečíst poslední věty knihy, ale tohohle zlozvyku se už pomalu zbavuji. Ve chvíli, kdy se mi ale do rukou dostane kniha, která mě nebaví, ale já nemám srdce ji odložit, klidně přeskakuji. Věty, odstavce, kapitoly. A nijak mi to nevadí, natož abych se za to styděl. Spíše obdivuji sám sebe, že i přes skutečnost, že se mi kniha nelíbí, jsem schopný ji "dočíst".

10. Lámeš hřbet nebo se jej snažíš uchovat jako nový?
On by někdo lámal hřbet? Takové barbarství! Ne, já s každou knihou zacházím jak s cenností a tím pádem se snažím, ať to taky na těch kouscích jde vidět. V knihovničce mám hodně kousků, které ani nevypadají, že bych je už jednou četl. Tohle beru jako úspěch, za který jsem vážně hrdý.

11. Píšeš do knih?
Nikdy, nikdy a ještě jednou nikdy. Ani jednou mě ještě něco takového vůbec nenapadlo. Když se tak nad tím zamyslím, tak já vlastně nepíšu ani do učebnic.

Statistika

TOPlist