Letní dumání

Letní dumání 2 (#8) | Emoční stránka knih

srpna 27, 2013

Jeden z příspěvků do Letního dumání, které vymyslela Syki!

Emoční stránka knih

Určitě to většina z nás zná. Všichni máme svůj oblíbený žánr knih, kterému dáváme přednost, ale jakmile se někdy objeví nějaká kniha, která se zaměřuje na emoce (z větší části na nějaký ten smutný příběh), většina z nás po ni sáhne. Já takovéto knihy považuji za rozptýlení od neustálé akce, kterou se to v některých knihách jenom hemží. Když se ale tak zamyslím, emoční knihy nejsou vůbec na odpočinek – právě naopak. Někdy jsou emoce horší než létající střeva a potoky krve.

Abych se přiznal, tak já u filmů skoro (ne-li vůbec) nebrečím. I když musím přiznat, že některé filmy byly opravdu smutné, tak mi ani jedna slza neukápla. Většinou se při takových scénách ani nehnu a pouze napjatě pozoruji, ale potoky slz nikdy nečekám. Nevím, jestli nejsem ten emočně založený typ, ale právě slzy nemám ve zvuky veřejně ukazovat.

Stejně tak je tomu i u knih. Jasným příkladem je (asi všemi dobře známa) kniha Hvězdy nám nepřály. Během čtení sice byly scény, které vehnaly slzy do očí ostatním, ale já měl pouze takovou tu chvilku, při které by na mě neměl nikdo mluvit, protože musím vstřebat to, co se stalo. Ale taková chvíle nastává málokdy, neboť ne vždy se podaří autorovi tak skvělé zapůsobit na emoce čtenáře. Už párkrát jsem narazil na scény v různých knihách, kdy se pokusil autor navodit takovou tu správnou atmosféru, během které by měly emoce sršet ze stránek a já se jenom chvíli zastavil, abych si pravdu potvrdil, a pokračoval dále. Autor to prostě musí umět. Navodit správnou atmosféru, zvolit správná slova a hlavně to dobře podat, aby to nepůsobilo nějak násilně. Stojí ale za zmínku taky to, že někdy čtenář nebrečí jenom ze smutných scén. K slzám nás může přivést stejně tak hlavní hrdinka, která nemá v tom, co chce jasno, nebo i příběh, který je tak průhledný, jako kdybyste se dívali přes sklo. To je bohužel taky někdy k pláči…

Pokud ale narazím na scénu, která mě naprosto zasáhne svým odhalením, vždy mi po zádech přeběhne mráz a já potom ještě dva dny brblám o tom, jak je možné, že to autor takhle ukončil. Tady je třeba jasný příklad poslední díl série od Michaela Scotta: Kněžka. Takové knihy mám na jednu stranu rád, ale na tu druhou sám sebe nenávidím za to, že něco takového vyhledávám. Konec celé série byl totiž takový, že to, v co jste celou dobu věřili, byla lež a pravda byla taková, na kterou byste nikdy nevsadili. Je taky pravda, že jsem se musel ještě nějaký ten den z toho všeho vzpamatovávat. Tohle na mě udělá třeba větší dojem, než nějaká smutná scéna, při které bych měl brečet, ale přesto nebrečím. Ovšem dokážu knihy dost živě prožívat a nedělá mi problém se do příběhu ponořit až po uši. Musím mít na to ale svůj klid a prostor, protože v hluku se prostě nedokážu na to vše, co kniha nabízí, soustředit.      

Nemůžeme ale mluvit pouze o té smutné stránce knih. Dokonce už i ve fantasy, dystopiích a mnoha dalších žánrech můžeme nalézt mnoho emocí. Stejně tak jako vážné příběhy, miluji i příběhy vtipné, při kterých se můžu usmívat od ucha k uchu, s mrazením v zádech pokračovat ve čtení, nebo se strachem otáčet stránku za stránkou. Proto si myslím, že dokonce i emoce jsou v knihách poměrně dosti důležité. Protože co by to mělo za smysl, kdyby byla kniha bez vtípků, nebo byste jen pokrčili rameny, kdyby umírala vaše oblíbená postava? Emoce jsou vážně důležité, ale stejně jako u všeho, i tady závisí na tom, jak se s tímhle prvkem autor popere.

Emoce sem, emoce tam. Důležitá věc, bez které by knižní svět upadal. Někdy se i snažím vkládat své emoce do článků – a do recenzní samozřejmě taky! A jaký máte na emoce v knihách názor vy? Máte rádi, když vás kniha vytočí, rozpláče, naštve…? Vítáte takové knihy, nebo raději vsadíte na něco jiného?

Fantasy

RC Review: Vyslancova mise

srpna 24, 2013


Název: Vyslancova mise
Počet stran: 368
Autor: Trudi Canavan
Vydavatel: Zoner Press
Série: Trilogie Zrádkyň #1
Orig. název: The Ambassador's Mission

Jak se žije černé čarodějce několik let po bitvě, již vyhrála, ale v níž přišla skoro o všechno? Na napínavou Trilogii o černém mágovi navazuje neméně dobrodružná Trilogie Zrádkyň. Sonea rozhodně ještě neřekla své poslední slovo… Život plný dobrodružství a hrdinských činů – přesně to očekává okolí od Lorkina, syna černé čarodějky Soney a Akkarina, bývalého nejvyššího lorda. Proto když se mladému čaroději naskytne příležitost stát se asistentem Dannyla, nového velvyslance Společenství čarodějů v Sachace, neváhá a o místo se uchází. V zemi černých mágů mu však může hrozit a hrozí nebezpečí. Byli to totiž právě Sonea s Akkarinem, kteří porazili armádu sachakanských ichanů, kteří kdysi napadli Kyralii. Budou se chtít rodiny poražených mstít? Sonea je bezmocná, protože jí jakožto černé čarodějce zákony nedovolují opustit Imardin. Rozhodne se alespoň pomoci Cerymu, svému příteli z dětství, který ji teď potřebuje víc než kdy dřív. V Imardinu řádí nebezpečný vrah, který zabíjí Zloděje a prokazatelně ovládá magii. V prvním dílu Trilogie Zrádkyň rozehrává úspěšná australská spisovatelka Trudi Canavan příběh zrady a msty, moci a bezmoci, ale také loajality, která není a nemusí být samozřejmá. Zabývá se také tématem blízkých rodinných vztahů. Dědí se snad vina? A mají děti pykat za činy svých rodičů? 

Letní dumání

Letní dumání 2 (#7) | Knižní terorismus

srpna 22, 2013

Jeden z příspěvků do Letního dumání, které vymyslela Syki!

Knižní terorismus

Kniha jako nějaký doplněk do domu, nebo potisk na tričko? Jo, tohle by docela šlo. Potkal jsem už pár lidí, kteří mají knihy doma jenom kvůli tomu, že se jim líbí, jak jsou uspořádané v knihovničce a všelijak seřazené. Ve škole jsme na chodbách měli staré knihy, ze kterých bylo vytvořeno pár povedených dekorací – a vůbec mi nevadilo, že stránky byly všelijak přehnuté, utrhnuté a podobně. Klidně se přiznám, že nejsem zase ten typ člověka, který by vyskočil z třetího patra jenom kvůli tomu, že na zemi leží nějaká utrhnutá stránka, nebo poničená kniha. Je ale pravda, že se dívat na to, jak někdo ničí nějakou skvělou knihu, zrovna nemusím…

Stejně jako u skoro všech témat, i toto má své světlé a stinné stránky. I když se nemusím dívat na to, jak někteří knihy ničí a jinak devastují jenom kvůli tomu, že se jim zachce, tak jsem na internetu i viděl pár obrázků, na kterých je sice kniha zničená, stránky v ní jsou nastříhané a podobně, ale výsledek stál opravdu za to. Klidně se přiznám, že já bych třeba vůli na to, abych z nějakých knížek udělal jakýsi módní doplněk, prostě neměl, ale je taky pravda, že když už se jedná o opravdu staré knihy, které stejně nikdo číst nebude… proč taky ne, že? Knihy se dají využít i tak, aby konečný výsledek lahodil oku a ona osoba knihy zbytečně nezničila. Je pěkné se na to dívat na obrázcích a podobně, ale člověk se musí držet u země. Nedokážu si představit, že by někdo jen tak vytrhal stránky knihy a vytapetoval si s nimi pokoj. Tohle by mi už přišlo trochu přehnané a… divné.

Teď budu znít sice trochu divně, ale já knihy nepůjčuji. Nikdy. Nikomu – fajn, pár výjimek by se našlo. Od té doby, co jsem půjčil dvě knihy kamarádům a vrátily se mi v katastrofálním stavu, jsem si řekl, že se musím odnaučit knihy půjčovat. Je taky pravda, že jak by se člověk tvářil, když půjčí knihu v nejlepším stavu a za měsíc se mu vrátí s ohnutýma stránkami, pošpiněnou obálkou od neidentifikovatelných věcí, poničené vazby (ehm… první díl Harryho Pottera může vykládat své) a podobně? A to jsem ještě zapomněl takové ty výmluvy, kdy daná osoba slíbí, že knihu vrátí za dva týdny a vyklube se z toho měsíc… Já vážně nekradu a nemám peníze na to, abych si koupil novou knihu, zvlášť když chtějí někteří půjčit knihy, které stojí okolo čtyř stovek. Asi si říkáte, že jsem jakýsi skrblík, co nechce nikomu nic dát, neboť to je můj „milášššek“, ale vážně, zažil jsem vlastní zkušenosti a nechci to raději opakovat. Samozřejmě knihy půjčím těm, u kterých vím, že se vrátí v pořádku a v celku. Ale takových lidí v mém okolí bohužel není moc.

Co mi ale přijde jako nejhorší typ knižního terorismu? To, jak někdo používá knihy jako odkládač jídla, pití, chodí s tím do vany, sem tam mu kniha spadne do vody a podobně… Nedokážu si třeba představit, že bych si vzal nějaké jídlo nad knihu, zbytečně si do ni nadrobil a nechal to tak být. Stejně jak, jako kdybych neměl kde odložit hrnek s čajem, tak vezmu knihu a položím ho na něj – a nebo ještě hůř, rovnou na otevřenou stránku. V dnešní době nejsou knihy levná záležitost, tak proč si je někteří ničí tímto způsobem? Jak už asi vyplynulo z předešlých odstavců, tak doporučuji, že když někdo chce jakoukoli knihu zničit, ať to aspoň udělá stylově a ať z toho má ten člověk (ale i ta kniha) nějakých prospěch. Nevím jak vy, ale mě i vadí to, jak si někdo píše do knih, podtrhuje si různé věty a píše si poznámky k nějakým větám. Tohle já nikdy nedělám a snad ani dělat nebudu.

Ohledně časopisů nemám co vykládat. Kdy já si naposledy koupil nějaký časopis… Je to vážně dlouhá doba. I když v dnešní době vychází Pevnost a pár dalších zajímavých časopisů, u nás skoro nic nemají a neměl jsem ještě čas prošmejdit každý stánek a zjistit, kde co mají. Co se ale týče stříhání časopisů, vůbec mi to nevadí a právě ničení časopisů je to poslední, čím bych se zabýval. Ano, jsou časopisy, které bych nikdy nevyhodil, ale jestli se jedná o takové ty „jednorázovky“, u kterých se pobavíte a tím to končí, ty klidně rád rozstříhám a vyhodím.

Ničení knih nemám v oblibě a snad ani nikdy mít nebudu. Těch knih si vážím až moc, než abych je mohl při první příležitosti zničit. Je to ale ovšem opět jenom můj názor. Takže zůstává otázkou… Jak to je u vás, když se řekne „knižní terorismu“? 

Fantasy

Review: Proklatý

srpna 16, 2013

Název: Proklatý
Počet stran: 288
Autor: Kevin Hearne
Vydavatel: Laser-books
Série: Kroniky železného druida #2
Orig. název: Hexed

Attiku O'Sullivanovi, poslednímu druidovi, jsou čarodějnice celkem ukradené. Přesto se chce k místnímu konventu zachovat hezky a podepsat vzájemně výhodnou dohodu o neútočení, ale v tom se počet čarodějnic v arizonském Tempe přes noc zčtyřnásobí. A nové přírůstky nejsou jen špatné, jsou to pořádné mrchy s temnou nacistickou minulostí. Na místních středoškolácích si pochutnává padlý anděl, z Vegas táhne tlupa Bakchantek se zvláštním druhem smrtící dekadence a o Attikovu pozornost se pokouší rajcovní keltská bohyně ohně, takže na lovení čarodějnic si hledá čas jen horko těžko. I tak ale hodlá s pomocí upířího právníka, kouzelného meče a sousedova ručního protitankového granátometu vyčistit celé město a dát ježibabám jasně najevo, že s tímhle druidem se do křížku pouštět neměly.

Fantasy

Review: Tetovaný

srpna 12, 2013


Název: Tetovaný
Počet stran: 448
Autor: Peter V. Brett
Vydavatel: Triton
Série: Démonský cyklus #1
Orig. název: The Warded Man

Noc co noc přicházejí s tmou jadrnci – démoni, kteří na sebe berou děsivou podobu i podstatu. Planou sžíravou nenávistí k lidstvu, vládnou nadpřirozenou silou a mocí. Po stovky let pozvolna vyhlazují lidské stádo, které se před nimi skrývá za magickými chranami – mocnými symboly, jejichž původ je zahalen tajemstvím a ochrana děsivě křehká. Kdysi bojovali lidé s jadrnci za rovných podmínek a zastavili je. Jenže ty dny jsou dávno pryč. Démoni sílí, zatímco lidí díky každonočním útokům ubývá. Nyní svítá lidstvu naděje. Tři mladí lidé, kteří přežili krutý démonský útok, se odváží o nemožné – vystoupí zpoza křehkého bezpečí chran a riskují vše v zoufalé snaze odhalit tajemství minulosti. Arlen přinese jakoukoli oběť za svobodu. Truchlivá životní pouť ho dovede až za hranice lidské moci. Rojer, zmrzačený démonem, který mu zabil rodiče, hledá útěchu v hudbě – a objevuje, že hudba může být stejně tak útočištěm jako zbraní. Krásná Leesha se stane obratnou léčitelkou, ale lektvary mohou i ublížit… Společně budou čelit noci.

Fan trailer: 

Letní dumání

Letní dumání 2 (#6) | Mluva jako šmirgl papír

srpna 10, 2013

Jeden z příspěvků do Letního dumání, které vymyslela Syki!

Mluva jako šmirgl papír

Ach ano. Tohle téma je jako dělané – zvlášť pro dnešní dobu. Když jdete po ulici, zaručím vám, že cestou uslyšíte minimálně dvakrát nějaké to pestré slovíčko nebo nadávku. A kdyby jenom v jednom jazyce… Já osobně jsem už slyšel, jak někteří nadávají německy, anglicky, česky a někdy i slovensky. Co se toho posledního týče, nedivte se. Když to tak vezmu, tak malou čtvrt života jsem prožil vlastně na Slovensku, kde mám zbytek té naší podařené famílie, což se taky odráží na tom, že znám poměrně pestrá slovenská slovíčka a fráze. K tomu si přidejte, že sám vyrůstám na vesnici, babička s rodinou bydlí taktéž na vesnici, takže nejen, že mi hlavou probleskne několik nadávek v různých jazycích, ale já je i přesto nikdy neřeknu. Abych se ale přiznal, nedělá mi problém poslouchat, jak někdo mluví sprostě, ale sám takhle nemluvím. Nevím, jestli je chyba ve mně, ale já nemám potřebu v každé druhé větě vyjmenovat nějaký ten pohlavní orgán a podobně. Aneb jak to tak vypadá, kdo dneska nemluví sprostě, není prostě in.

Každý se už určitě setkal s knižními hrdiny, kteří si uštědřili nějakou tu šťavnatou nadávku. Nejen, že to pomáhá se sžitím s postavou, ale taky to do děje vnáší takový ten odér, že i postavy v knize nejsou slušně vychování. Nejsem zase ten typ člověka, který by při první zmínce o pohlavních orgánech a podobných věcech zavřel knihu a bál se ji otevřít. Ano, když čteme knížku, kde vystupují teenageři, nemůžeme se divit, že mluví tak, jak mluví a používají slova, která dneska prostě letí. Já osobně ale zastávám názor, že když jsou takové věci pouze na zpestření situace nebo jsou mířená na postavu, která v knize pije krev a nedělá nic jiného, jsou urážky a různá přirovnání na místě. Stejně tak jsem na tom i se slangem a hovorových vyprávěním knih. Nevadí mi to, dokud toho není moc.

Taky se ale na pravou míru musí uvést, že ne vždy je něco takového k užitku. Jasně, když někdo něco řekne párkrát za knihu, uvítám to a řeknu si: „Jasně, proč ne?“. Když ale narazíte na každé stránce pětkrát na takové slovo a šestkrát onaké, začne to pomalu drásat nervy, nemyslíte? Podle mě se tím už tak trochu znehodnocuje kvalita knihy a číst se to už vůbec neoplácí, protože jestli si chci vyslechnout, jak každého knižního hrdinu něco štve, tak si raději vyjdu na ulici a poslechnu si takové fráze tam. Abych se přiznal, takovýchto knih doma ani moc nemám. Většinou se jedná o kousky, ve kterých je uplatněn případ o odstavec výše, takže do toho asi nemám moc co kecat. Ale přeci jen, jakmile na nějakou knihu takovou knihu narazím, vím, že mi to bude trvat sakramentsky dlouho, než se jí prokoušu. Zvlášť, když na mě na každé stránce bude vykukovat nějaké to šťavnaté slovíčko.

Aneb suma sumárum: Když je něčeho moc, začíná to škodit. Jsou případy, kdy to sedne jako facka a mnoho čtenářů něco takového uvítá - když se k tomu připojí ještě nějaká vtipná hláška, je to prostě boží a příběh to osvěží! Třeba takový Prohnaný a další díly v sérii Kroniky železného druida. Hlavní postava není žádný andílek a nadávky rád smíchává s vtipem, takže místo urážky z toho vznikne něco úplně jiného a přesto to splňuje účel nadávky.

A jak jste na tom s hovorovou mluvou, slangem a drsnými slovy vy? Když už na nějaké narazíte, přiučíte se něčemu novému, nebo jsou vám už všechna takováto slova známá? Vadí vám, když klejou i knižní postavy, nebo to v určitých situacích přijímáte stejně, jako já?  

Fantasy

Review: Nejvyšší lord

srpna 08, 2013


Název: Nejvyšší lord
Počet stran: 656
Autor: Trudi Canavan
Vydavatel: Zoner Press
Série: Trilogie o černém mágovi #3
Orig. název: The High Lord

Městu Imardinu i celé Kyralii vládnou ti, kdo ovládají magii. Společenství čarodějů do svých řad přijalo dívku z ulice, která náhle zjišťuje, že se ocitla uprostřed děsivého spiknutí, a její rozhodnutí ovlivní celý svět… Sonea se toho ve Společenství čarodějů hodně naučila a po vítězném utkání s Reginem se k ní ostatní novicové začali chovat s nevraživou úctou. Stále však nemůže zapomenout na to, co viděla ve sklepení Nejvyššího lorda. Ani na jeho varování, že dávný nepřítel Kyralie znovu nabývá na síle. Čím víc se toho Sonea dozvídá, tím víc o všem pochybuje. Může Akkarinovu příběhu věřit? Nebo se ji jen snaží zatáhnout do svých temných plánů? Nejvyšší lord je závěrečný díl Trilogie o černém mágovi z pera autorky Trudi Canavan. 

Letní dumání

Letní dumání 2 (#5) | Čtení v cizím jazyce

srpna 05, 2013

Jeden z příspěvků do Letního dumání, které vymyslela Syki!

Čtení v cizím jazyce

V každém z nás se už určitě objevilo nutkání si jednu knihu, která by nebyla v naší milované češtině, přečíst. Někteří se už k tomuto činu odhodlali, někteří ne a potom je tady i hrstka lidí kteří jednoduše čekají, než se kniha vydá u nás. Jak to tak ale většinou bývá, trvá roky a roky, než se kniha dostane i k nám a co potom, když máte rozečtený první díl a nakladatelství se rozhodne vydání přerušit. Co pak?

Na rovinu řeknu, že já patřím k těm, kteří čtení v cizím jazyce podporují. Nesčetněkrát člověk narazí na různých blozích a FB stránkách knihy v angličtině a tohle je první spouštěč. Každý si potom říká, že by takovou knihu mohl zkusit, ale jakmile se dostane k tomu, aby knihu koupil, váhá. Já osobně jsem na tom byl stejně. Mé natěšení z toho že mi přijde první aj kniha bylo veliké, ale s radostí se mísil i strach. Co když bude kniha těžká a já to nezvládnu? Budu potřebovat slovník, abych to celé přečetl? Mám louskat každé neznámé slovíčko? Na všechny tyto otázky se dá odpovědět jednoduše: ne. (Možná ten slovník na nějaké slova, ale ne na celou knihu!) Znám hodně lidí, které právě toto odradilo od čtení. Princip je jednoduchý. Žádný učený z nebe nespadl a u knížek v originále to není nic jiného. Nemůžete si prostě říci, že to zvládnete a sáhnete hned po té největší a nejsložitější anglické bichli. Na vše se musí pomalu a co se týče knížek, nejlepší je vybrat si nějaké lehké, které nemají složitou angličtinu. Pohybujete se mezi blogery, tak se ptejte! Někteří mají s takovýma knihami dobré zkušenosti, tak proč se prostě nezeptat a nepoprosit je o radu? Předesílám ale, že já nemám do toho co kecat, protože sám jsem četl jenom jednu takovou knihu. Mohu ale říci, že jsem úspěšně překonal strach a nyní se už anglických knížek nebojím tak, jak někdy.

Já prosazuji pravidlo: První knížka je vždy kritická. Kritická v tom ohledu, že právě první zkušenost je to, co vás přiměje číst další knihy, nebo je odložit a pěkně čekat na český překlad. S takovýmto čtením se stejně tak váže i fakt, že si tím zlepšujete znalost jazyka. Je samozřejmé že když ze španělštiny umíte: „Hola, mi nombre es Filip“ nedojdete s něčím takovým moc daleko – to ale platí i pro jiné jazyky. Chce to aspoň minimální zkušenosti a nevybrat si třeba knihu, která je psaná slangem studentů a podobně, protože si kopete jámu pouze sami pro sebe. Stejně tak je obtížné číst fantasy s vlastním světem a názvy, které se překládají do češtiny těžko. Nejlepší je najít knihu, která se odehrává v dnešním světě a když už nebudete rozumět všemu, přibližně si dokážete domyslet co tím chtěl autor/ka vlastně říci. Stojí ale taky za zmínku to, že každý jsme na jiné úrovni cizího jazyka a některým se může zdát lehká kniha těžká. V tom případě doporučuji nezoufat a knihu odložit s chladnou hlavou. Přeci jen, je vaše a můžete se k ní kdykoli vrátit.


Osobně si myslím, že by měl dát každý šanci cizojazyčným knihám. Přeci jen, když vyjde nějaká kniha, na kterou se těšíte už měsíce, máte možnost si knihu rovnou pořídit a raději zkusit knihu přelouskat a číst i třeba týden, než čekat rok na český překlad s úplně jinou obálkou. Jestli si ale přesto stále netroufáte, zkuste si třeba přečíst nějaké anglické stránky a hned uvidíte, jak na tom se svými znalostmi jste. Vím, že čeština je krásný jazyk, ale proč se neotevřít i jiným? Dnešní doba poskytuje hodně možnosti a byla by škoda je nevyužít, když můžete. 

Měsíční zúčtování

Knižní zúčtování za červenec 2013

srpna 05, 2013

Tak co, jak si užíváte prázdniny? Byli jste už někde, nebo sázíte na sladký domov a knihu? Abych se přiznal, už teď vím, že se za hranice republiky moc nedostanu, takže jsem aspoň rád, že na mě ještě pořád čeká Praha, kde budu strávit pár dní! Jsem vážně rád, že se bude konat další sraz. Protože jestli to bude něco lepšího než ve Zlíně, máme se na co těšit!
Říkal jsem si, že bych měl konečně vyjít z toho stereotypu recenzí (dneska ještě jednu dohodím) a potom začnu s Letním dumáním, které pořádá Syki. Doufám, že ze sebe něco kloudného dostanu a sepíšu to. Nechme ale řečí kolem a raději se pojďme podívat, co všechno se za ten první prázdninový měsíc událo...

Knihy, které jsem si koupil: 

Prázdninový tag

Obětuj knihu | TAG

srpna 04, 2013

Tento knižní tag vytvořily Kacennnka společně s Monou. Monu už určitě znáte díky předešlým tagům - Prázdninový knižní tag a Barvy knih. Účel tohoto tagu je jednoduchý. Jak už napovídá název, v tomto článku se budou obětovat knihy v pěti různých scénářích, abyste si zachránili život, pomohli nebo prostě ulevili svému egu. Těšíte se? Tak se pojďme podívat, jaké knihy bych obětoval já! 

Opravdu povedený trailer k tomuto tagu! :D


Statistika

TOPlist