Interview: Tereza Matoušková ~ Autorka a známá bloggerka v jednom!

března 09, 2013

Vítám tě v zpovědním křesle na Magician's Book! Ještě jednou děkuji, že jsi s rozhovorem souhlasila. Mohla by ses nám na začátek představit? 
Jmenuji se Tereza Matoušková, na internetu jsem známá pod přezdívkou Temnářka (blog zde; recenze zde). Je mi 22 let, bydlím s manželem, křížencem labradora a dvěma potkany v Adamově u Brna.

Co, nebo kdo, Tě vlastně přivedl ke psaní? Byl to tvůj sen?
Tohle je poměrně složitá otázka. Ke psaní jsem se vlastně přivedla sama, už jako malá jsem si hrála na to, že „píšu román“. Jasnější kontury to získalo až ve chvíli, kdy jsem si vysnila Podmoří. Touha psát vlastně vznikla z potřeby zaznamenávat příběhy svých hrdinů a šířit je dál.

Každý jistě ví, že Hladová přání nebylo Tvé první dílo. Mohla bys nám nějak nastínit, o co vlastně šlo v prvních knihách? 
Před Hladovými přáními jsem vydala dvě knížky vlastním nákladem. Dnes se neproměňuj & Branou snů. Obě se odehrávají v Podmoří.

Dnes se neproměňuj obsahuje dva kratší příběhy. První čtenářům přibližuje osudy čarodějky Margeit a jejího manžela, který má takový nepěkný zvyk se jednou za měsíc měnit v chlupatou a slintající obludu. Druhý vypráví o mrzácké Est, kterou kněží na Tark Itlen změnili na krásnou dívky, ale mnoho štěstí jí to zrovna nepřineslo.
V Dnes se neproměňuj vystupují všechny postavy z Hladových přání, ale obvykle hrají až druhé housle.

V Branou snů je to jiné. Tam vystupuje do popředí Zorena, která bojuje o malého Femoriana s jeho vlastním otcem, který ho týrá. Důležitou roli zde hrají i Atalan a Kerdea. Je to asi nejtemnější příběh, který jsem zatím napsala. Vedle Vílích kruhů, které mám rozdělané.

Chystáš nějaké pokračování „Hladovek“?
Přímo Hladovek? Vílí kruhy jsou příběhem ze stejného světa a se stejnými hrdiny, ale odehrávají se s jistým časovým odstupem.
Hladová přání 2 – Ještě hladovější“ rozhodně nechystám. Možná na příběh Jukaty a Cukrátka navážu povídkou.

Mohla bys nám poskytnou exkluzivní ukázku z Vílích kruhů? :) 
Můžu poskytnout to, co už vyšlo u mě na blogu. Nerada pouštím ukázky, dokud nemám román doladěný.

Třpytivé koule magického světla sice páchly sírou a tlumeně bzučely, ale už i ty vydávaly více záře než podmořské slunce. V posledních dnech pohaslo natolik, že svět tam venku docela pohltilo šero. Alespoň tak si to šeptaly dívky u snídaně. Odkud se to doneslo jim, Ladona netušila. Už pěkných pár let žádná z nich neopustila sklepní prostory pod hokynářstvím v Tarčí ulici.

Podmoří se dalo považovat za od základu umělý svět. Bohové sem přemístili rostliny a zvířata poté, co svět nahoře přestal být obyvatelným. Slunce, které každý den putovalo od východu k západu, se skládalo z miriády očarovaných koleček, pružin a šroubků. Na jejich správném chodu závisel tady dole veškerý život. Teď se mechanismus pokazil a vypadalo to, že se žádný z nebešťanů nemá k tomu, aby jeho srdci vrátil správný rytmus.

Ladona by nemohla tvrdit, že je jí tento přístup cizí. Pokud vnímali svět, který jim v posledních letech začal nekontrolovatelně bujet pod rukama, stejně jako ona své mladé tělo, chápala proč ztlumili světlo a odvrátili tváře.

"Zvedni si ty vlasy," poručila Min, žena Ladonina majitele. Pro podnik svého chotě dělala první poslední - vybírala nejhezčí děti, učila je tanci, šila pro ně kostýmy a vymýšlela vystoupení. Když příliš vyspěly na to, aby jejich zákazníky zajímaly, postarala se o to, aby za ně dostala na černém trhu slušně zaplaceno a mohla zase nakoupit čerstvé zboží.

Ladona věděla, že časy, kdy pro své pány představovala zlatý důl, jsou dávno pryč. Kdyby z této zašlé slávy stále ještě netěžili, už dávno by se krčila v podpalubí mezi amforami s olejem, protože by ji prodali nějakému zbohatlíkovi z Ostrovů.

Zírala do zrcadla na svůj odraz - zachmuřenou tvář a ruce, které křečovitě svíraly svazky cůpků. Min jí je zapletla, protože jí přišlo, že tak děvče vypadá mladší.

"To bolí," vykvikla Ladona, když jí Min bolestivě stáhla prsa pruhem látky.

"Osuš si oči a mlč. Dnes musíš být hezká. A veselá. Budeš muset vydělat i za sestru."

Ladona nervózně polkla a znovu se shlédla v zrcadle.

Kéž by najednou přestala růst.


Jaké knihy máš ráda? Zůstáváš u fantasy, nebo čteš raději nějaké jiné žánry? 
Mám ráda dobré knihy a je mi v zásadě jedno, jestli je to sci-fi nebo historický román. Fantastiku ale preferuji.

Co děláš ve volném čase? 
Nejsem si jistá, jestli mám nějaký volný čas. :-D
Mám čerstvě po státnicích na Přírodovědě a do toho studuji Historii. Bloguji, píšu, beseduji, vedu literární dílny. Věnuji se manželovi a domácí zvířeně, čtu, koukám na seriály a na filmy, občas se nutím vyjít ven, ať už s přáteli nebo se protáhnout do lesa, abych úplně nemumifikovala.

A otázka na závěr: Chtěla bys něco sdělit čtenářům blogu? 
To je vždycky těžké. Asi bych jim popřála příjemné počtení a doufám, že se s nimi někdy setkám, ať už virtuálně nebo na nějaké besedě. :-)


Děkuji za nádherný rozhovor a držím palce při psaní dalších knižních přírůstku!

Takže, další rozhovor bychom měli za sebou... Nějaké nápady, koho vyzpovídáme příště? :)

You Might Also Like

0 komentářů

Statistika

TOPlist